Areál KOZÍ HŘBETY, historie

Podařilo se nám získat nové informace, které částečně mění některé věci napsané v následujícím textu. Právě probíhá jejich ověřování.

Přestože tajemné betonové bunkry a další stavby v lesích kousek nad letištěm Boží Dar mnohým jistě značně podpoří představivost, hned ze začátku Vás musím zklamat. Vždy se jednalo pouze o "pouhý" muniční sklad "obyčejné" munice. Nikdy zde nebyly skladovány žádné jaderné zbraně nebo jiné trumfy sovětské a ani jiné armády. Ať už měli Sověti v Československu cokoli, rozhodně nic z toho nebylo umístěno zde. Ale to jsme začali téměř od konce. Tak tedy zpět na začátek…

Historie vojenského prostoru Milovice-Mladá začíná v roce 1903, kdy armáda tehdejšího Rakousko-Uherska zabrala prostor nedaleko obce Mladá. O rok později se zde již oficiálně nacházel vojenský výcvikový prostor. Po vypuknutí 1. světové války zde byl umístěn velký zajatecký tábor pro vojáky carského Ruska a Itálie. Rozsáhlý zajatecký tábor sahal právě až k lesům, kde se nyní nachází i Kozí Hřbety.

Po rozpadu Rakousko-Uherska na konci 1. světové války převzala celý prostor armáda nového státu – Československa. Dřevěné budovy zajateckého tábora byly zejména kvůli hrozbě šíření různých nemocí spáleny. Prostor byl československou armádou zejména využíván jako výcvikový prostor pro tankové jednotky.

Během záboru prostoru německou armádou v roce 1939 se zde postavilo několik dřevěných domů (ty se bohužel nedochovaly). Co nám ale (v nepůvodním stavu) zůstalo, jsou 3 garážové budovy a strážnice. Vzhledem k tomu, že po Němcích zde prošly ještě boty vojáků z několika armád, garáže a nejvíce strážnice prodělaly do dnešních dnů různé stavební úpravy.

Po skončení 2. světové války převzala celý milovický prostor opět československá armáda, tedy nově ČSLA. Ta v prostoru Kozích hřbetů na místech původních tří německých skladů (ze dřeva), které byly obehnány valy, vybudovala již zděné kobky. ČSLA v tomto prostoru operovala až do roku 1968, kdy došlo k obsazení Československa sovětskou armádou.

Ta se zde "usadila" na 23 let a tak se stala nejdéle setrvávající armádou v tomto prostoru. Z toho důvodu jsou právě Sověty provedené změny nejvíce patrné. Při jejich pobytu zde proběhla masová výstavba zejména vojenských objektů a bytů pro vojáky a jejich rodiny. Prostor byl menší než například v Ralsku, ale jeho umístění ve středu republiky a hlavně vzdálenost k Praze, co by granátem dohodil, ho dělalo atraktivním pro všechny armády, co jím prošly.

Jak jsem již psal, vzhledem k velkému počtu vojáků a techniky se v prostoru po celou dobu sovětské okupace ve velkém budovalo. Výstavba neminula ani Kozí Hřbety, kde kromě rekonstrukce a úprav stávajících objektů došlo v roce 1972 k výstavbě 3 velkých betonových skladů na leteckou munici.

V této době byl prostor obehnán dvojitým plotem z ostnatého drátu a pod elektřinou. Mezi ploty vedla kolem celého areálu cesta. Do areálu se vstupovalo vchodem u strážnice. Jak jsem již psal, 3 betonové bunkry sloužily pro uskladnění letecké munice. Ve třech skladovacích kobkách po německé armádě byla umístěna munice do ručních palných zbraní a granáty.

Po odchodu sovětských vojsk působila v milovickém prostoru malou chvíli armáda československá (po rozpadu Česloslovenska AČR), ale od roku 1991 prakticky všechny objekty chátrají a čelí náporu vandalů a sběračů kovů.

V současné době je celý areál v pronájmu KVH VVP Milovice. Tento klub se snaží objekty na Kozích Hřbetech zrekonstruovat a zřídit zde volnočasový areál a vojenské muzeum.

Vzhledem k tomu, že Kozí Hřbety vždy byly jen skladiště munice, není o tomto areálu příliš mnoho dokumentů. Tento článek vycházel zejména z vyprávění pamětníků. Velké díky patří Romanu Klokočkovi za poskytnutí cenných informací a závěrečnou korekturu. Pokud máte nějaké historické materiály (zejména dokumenty nebo fotografie) tohoto areálu, prosím, kontaktujte nás. I za Vaše názory na diskuzním fóru budeme vděční.

Sepsal: Martin Čežík, listopad 2011